Kulovité bulvy brukve řepáku vodnice nebo prostě a jednoduše a vodnice u nás dnes patří k pozapomenutým rostlinám, které se na našich stolech příliš neobjevují. Naštěstí ale poslední léta víc přejí znovuobjevování této chutné a výživné zeleniny. Nejde přitom o žádnou novinku, tato dvouletá a na pěstování nepříliš náročná rostlina měla na jídelních stolech svoje místo už v antice. Už během starověku si ji oblíbili staří Řekové a Římané. Ve středověku pak tvořila základní kámen jídelníčku i u nás.
Nepálivá ředkvička
Až do objevení Ameriky se jedla opravdu velmi hojně. Teprve když roku 1492 Kryštof Kolumbus objevil Nový svět a přivezl z něj mimo jiné také brambory, význam vodnice se bohužel postupně začal vytrácet. Ustupovala novince – bramborám. Před objevením Ameriky totiž tyto bulvy plnily v jídelníčku právě úlohu brambor. Stávaly se přílohovou zeleninou podávanou k masu. Ovšem nejde pouze o plody, které by se daly přirovnat k ředkvičkám. Ostatně i chuťově vodnice ředkvičku připomíná, ovšem nikdy není pálivá. Má chuť oscilující mezi chutí ředkvičky a kedlubny.
Bílé křehké svěží bulvy
Jde o bílé plody, pouze jejich vrchní část rostoucí těsně pod povrchem země bývá mírně nafialovělá či načervenalá, případně i nazelenalá. Vnitřek dužiny je ale vždy bílé barvy. Na konkrétní odrůdě vodnice a také době, po kterou roste, závisí, jaké velikosti její bulva doroste. Pochutnat si na ní ovšem můžeme nejenom my lidé. Už od dob středověku se vodnice podávala i dobytku. Pro konzumaci lidí jsou zpravidla určené menší bulvy vodnice pohybující se v rozmezí 5-15 cm. Ty velké krmné jsou mnohem větší a tím pádem také těžší, mnohdy váží až kilogram.
Skvělá do salátu i do polévky
Jak si na vodnici pochutnat? Dá se jíst jak syrová, tak také tepelně upravená, i když v syrovém stavu si samozřejmě zachová více vitamínů. Výborná je třeba v polévce, můžete ji využít jako chutnou a zdravou přílohu k různým druhům masa v podobě kaše či pyré, obojí je mnohem méně kalorické než brambory. V dobách minulých, kdy byl v Čechách a na Moravě nedostatek a urodilo se jenom velmi málo obilí, využívala se vodnice i k výrobě mouky. Konzumovat se mohou i listy vodnice, hodí se do salátů. Nezastupitelné místo má vodnice ve francouzské kuchyni, oblíbená je rovněž v Anglii a také v Japonsku.
Posílíte srdce i zrak
Velkou výhodou je skutečnost, že až 90 % vodnice tvoří voda, od ní také získala svoje jméno. Zároveň v ní najdete pořádnou porci vlákniny. Kromě toho obsahuje hodně vitamínu C, v listech se zase nachází vitamíny A, C a K, dále kyselina listová. Zkrátka a jednoduše, jde o ideální zeleninu do dietního jídelníčku. Podporuje činnost srdce, zklidňuje, je vhodnou prevencí aterosklerózy, působí močopudně. Díky obsahu luteinu v listech posílíte jejich konzumací svůj zrak.
Nenáročná na pěstování
Chcete-li si vodnici pěstovat i u sebe na zahradě, nic vám v tom nebrání. Klidně ji můžete vysadit do záhonu mezi už jiné rostoucí plodiny. Vyznačuje se minimálními nároky, roste rychle, potřebuje ovšem vláhu. Nejlepší je pro ni spíše lehčí hlinitopísčitá půda, ale roste prakticky kdekoliv. Nesvědčí jí ale právě pohnojená půda, v té by se bulvy větvily. Chce jen prostor – mezi řádky vysévaných semínek byste měli nechat odstupy asi 40 cm, aby plod mohl dobře růst do stran a sluníčko. Pochopitelně musíte rostlinky jednotit, nejprve na odstup asi 8 cm v řadě, později na 15 cm, aby se plody mohly dobře rozrůstat. K dispozici jsou jak rané, tak i pozdnější odrůdy, což vám zajistí sklizeň po většinu roku. První sklizeň můžete zahájit už 35 dní od výsevu semen a bez potíží zvládnete tři sklizně.
Buďte první kdo přidá komentář