Jak a čím hnojit?

Je to jednoduché, rostliny potřebují dostatek vláhy, světla a živin. Ty jim můžeme dodávat v podobě hnojiva. Jaké hnojivo ale vybrat? A je možné použít jeden druh hnojiva na všechny rostliny? A co dávkování?

Stejně tak, jako se liší potřeby rostlin na stanoviště, druh půdy, vlhkost a slunce, liší se i jejich potřeba živin, hlavně tedy dusíku, fosforu a draslíku. Pokud budeme květiny, zeleninu nebo třeba i trávník hnojit málo nebo naopak moc, nebudeme mít bohatou úrodu, kvetoucí pěstěné záhonky ani zelený hustý trávník. Jak již bylo řečeno, důležitý je vyvážený přísun živin, který by měl být zvýšený v době, kdy jsou rostliny nejaktivnější, tedy investují do růstu a plození. Rostliny s nedostatkem živin mají také větší náchylnost podlehnout útokům škůdců a nemocí. Ale ani v tomto případě neplatí, že čím více, tím lépe. Trávník přihnojte hnojivem s vyšším obsahem dusíku především na začátku sezóny. Před koncem sezóny uberte dusík a přidejte draslík. Cibuloviny potřebují pravidelně dodávat fosfor a draslík, především v době kvetení. V žádném případě na podzim nehnojte hnojivy, která rychle uvolňují velké množství dusíku. V žádném případě neuděláte chybu, když zvolíte hnojivo přímo určené na daný druh rostlin, třeba hnojivo pro pokojové rostliny okrasné květem nebo hnojivo pro podporu kvetení balkónových rostlin či hnojivo pro orchideje či jarní zeleninu. Pokud chcete dát přednost přírodnímu před chemickým hnojivem, zkuste granulovaný slepičí trus či koňský hnůj, který není příliš objemný a hlavně, nezapáchá. Doporučujeme i humát, přírodní rašelinový extrakt.

N, P, K nestačí

Kromě základních prvků přirozeně se vyskytujících v různém množství v různých typech půd a dodávaných v hnojivech, potřebují rostliny k nejrůznějším procesům i další prvky, jako jsou hořčík, vápník, síra, železo, měď, mangan či zinek. Nedostatek hořčíku potřebného například pro fungování fotosyntézy, se projeví žloutnutím listů. Stejný projev může mít i nedostatek železa, které hraje podstatnou roli v látkové výměně rostlin. V látkové výměně se uplatňuje i mangan, jehož nedostatek se může projevovat zakrslým vzhledem rostlin. Vápník zase mimo jiné určuje pH v půdě a tím i mnoho dalších chemických reakcí, které určují využitelnost dalších prvků rostlinami.