Narodil se v roce 316. Jméno získal po bohu války Martovi. Ještě za Martinova útlého dětství se rodina přestěhovala do Itálie, kde Martin strávil většinu svého mládí. Poprvé se tu setkal s křesťanstvím. Jeho učení ho velmi oslovilo. Obdivoval poustevníky z Egypta a Sýrie, o kterých se tradovaly nejrůznější příběhy. Martinův otec, vysloužilý římský voják, si velmi přál, aby syn navázal na jeho vojenskou minulost. V patnácti letech byl odveden do armády a stal se vojákem.
Ačkoli se Martin nikdy nechtěl stát vojákem, plnil vojenské úkoly spolehlivě, oddaně, ale i s notnou dávkou odvahy. I proto byl nakonec povýšen na důstojníka a převelen k císařským gardistům.
V roce 335, za mrazivé zimní noci, potkal Martin u bran města Amiens na severu Francie žebráka. Ten byl jen skromně oblečen, zjevně hladový a promrzlý. Starý muž požádal Martina o pomoc. Martin však u sebe neměl nic, a tak se s žebrákem podělil alespoň o svůj teplý plášť. Rozťal ho mečem a oddělenou část věnoval chudákovi, aby se mohl alespoň trochu zahřát. Legenda dále vypráví, že se Martinovi následující noc zjevil Ježíš zahalený právě do darované poloviny pláště. Nejspíš pod vlivem předchozích událostí přijal nakonec Martin roku 339 křest a rozhodl se zasvětit svůj život Bohu.
Roku 372 se stal biskupem, ovšem i tak žil Martin stále velice skromně v chatrném domku poblíž řeky Loiry.
Martin zemřel 8.11. 397 našeho letopočtu, ve svých 81 letech ve Francii, kde strávil většinu svého života. Svátek slavíme na den jeho pohřbu o 3 dny později.
Martin je patronem hus, vojáků a vinařů
Ne nadarmo tedy bývá zobrazován na koni s půlkou pláště a vedle stojícím žebrákem. Na svatého Martina bývá bílá peřina. Svatý Martin přijíždí na bílém koni (11. listopadu). Jelikož často v historii na tento den začíná sněžit, tak je svátek svatého Martina spojován právě se sněhem.
Na svátek svatého Martina se peče takzvaná svatomartinská husa. K tomu se vážou dvě legendy. Jedna vypráví o tom, jak se Martin krátký čas ukrýval mezi husami, protože ze skromnosti nechtěl být jmenován biskupem. Ony ho ale svým kýháním prozradily. Jiná legenda říká to, že husy na venkovském kázání svatého Martina tolik rušily, že je nechal za trest upéct.
Pekly se svatomartinské rohy, podkovy, zahýbáky, martiny, rohlíky nebo rohlíčky. Těmi údajně obdarovávala děvčata své milé. Velkým plněným rohlíkem bývala pak obdarovávána i čeleď, která opouštěla službu. K této tradici se opět vážou dvě legendy. Tvar pečiva odpovídá podkovám koně svatého Martina. Ty padaly z kopyt jeho koně, ale když se pro ně děti sehly, sebraly sladké pečivo ve tvaru podkovy. Podle druhé legendy, měl Martin macechu, která ho chtěla rohlíkem otrávit. Aby poznala na pekáči, který je ten otrávený, zahnula rohy. Po vytažení plechu z trouby však byly rohlíky zahnuté všechny.
Svatomartinské víno je první víno nového ročníku a tradicí se stalo, že se tento alkoholický nápoj otevírá právě 11. 11. a je to první datum, kdy se může prodávat mladé víno pouze daných odrůd. Vypít by s emělo do Velikonoc.
Buďte první kdo přidá komentář