Kvetoucí trvalka lupina je v našich končinách nepůvodní rostlina. Velmi dobře se ale přizpůsobila a z okrasných zahrad se brzy rozšířila i do volné přírody. Zde ale vytlačuje původní druhy. Její přízemní růžice udusí vše kolem sebe a až metr vysoká rostlina úspěšně stíní konkurenčním druhům.Rostlinu je možno kosit spolu s trávníkem, vždy brzy obrazí. Tato invazivní rostlina se šíří semeny, které je jednodušší vypěstovat než třeba odkopek.
Lupina je rostlina mnoha tváří. Kultivary, kterých je na 300 jsou od jednoletých po trvalky v mnoha barvách. A komu na zahradě nechce nic růst, lupina se určitě chytí. Lupina k nám byla dovezena z Ameriky koncem 19.století. Šlo o druh Lupinus polyphyllus, který se ale brzy zkřížil a rozšířil.
Dnešní zahradní lupina je druhu Lupinus x hybridus. Hybridus v názvu znamená, že vznikly křížením několika druhů, dokonce i s dřevnatými stonky. Díky křížení se rostlina stala velmi odolnou, kvete po celé léto a nevadí jí ani vyšší nadmořské výšky, přímé slunce ani vyschlý substrát. Lupiny, jak je známe, mají latovité květy od bílé až po fialovou. Nové odrůdy mají plné květy, někdy i vícebarvené. Mezi nejznámější novinky patří zejména poddruh červené barvy Mein Schloss nebo růžovo-bílý Schlossafrau.
Po odkvětu vytváří lupina tvrdé lusky s hořkými semeny, které údajně mají terratogenní účinky. Díky hořkým semenům a robustnosti kořenů, které jsou schopny prorazit i asfalt nebo baton, údajně rostlina získala svůj název-lupina (z latinského lupus-vlk) neboli vlčí bob.
Do této skupiny patří i jedlá lupina, která se hodí pro výsev zeleného hnojení a někdy je dokonce označována za rostlinu pro třetího tisíciletí. U nás je ale její pěstování zatím novinkou, ale my věříme, že zanedlouho bude rozšířená třeba jako hrách či fazole. Jedlá lupina s ehodí jako luštěnina nebo jakou součást krmných směsí hospodářských zvířat.
Buďte první kdo přidá komentář