Znáte to. Předpěstujete sadbu ze semínek, pipláte malé rostlinky se sotva dvěma pravými lístky a těsně před sklizní si na salátech, kedlubnách nebo ředkvičkách pochutná někdo jiný, většinou slimáci.
Slimáci berou na konci léta naše zahrady útokem a vypadá to, že jim začínají chutnat i rostliny, které dříve před nájezdy slimáků zůstávaly ušetřeny.
Mezi lidmi je rozšířeno mnoho „zaručených“ způsobů, jak se slimáků zbavit a květinky a zeleninu uchránit. Některé fungují, některé ne. Například solení slimáků nedoporučujeme, slimáka sice zabijete, ne zrovna humánním způsobem, ale zasolíte si půdu.
Jak to bude se slimáky napřesrok?
S jakými potvůrkami máme vlastně na zahradě tu čest? Většinou se jedná o rezavého u nás nepůvodního plzáka španělského. Protože pochází právě z pyrenejského poloostrova, snáší teplé a suché počasí mnohem lépe než naši původní menší slimáci, plzák hnědý, plzák zahradní, plzák lesní, který nám kazí radost z nadílky hub, nebo plzák žíhaný. Slimáci kladou několik stovek vajíček v pozdním jaru a v létě. Larvičky se líhnou až příští rok na jaře a jejich počet do značné míry závisí na tom, zda byla tuhá či mírná zima.
Jak na ně?
Naše původní druhy slimáků mají samozřejmě více přirozených nepřátel. Pochutnají si na nich třeba žáby, ježci nebo střevlíci. S plzákem španělským velmi efektivně zatočí snad jen kachna indický běžec. Účinné, i když pracné, je pravidelné sbírání plzáků po ránu. Osvědčený způsob je i ochrana záhonků drsným povrchem třeba z rozbitých vaječných skořápek či pilin, či pasti s trochou piva. Pokud před chemií dáváte přednost přírodnímu způsobu likvidace škůdců, zkuste biologický boj a nasaďte parazitické hlístice Phasmarhabditis hermafrodita, které se aplikují formou postřiku na vlhkou půdu.
Buďte první kdo přidá komentář