Také jste přistihli kolibříka jak sosá nektar z pelargonií, které vám kvetou v truhlících za oknem? Pokud ano, není se ani čemu divit, že jste si tento velký třepotavě létající hmyz z kolibříkem spletli. Kolibříci v našich zeměpisných šířkách nežijí, ale dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum) ano. Jedná se o motýla, patřícího do čeledi lišajovitých (Sphingidae), kterého můžete vidět ve dne i noci živit se nejenom na pelargoniích, ale třeba i levanduli, hvozdíku, bodlácích chrpách a mnoha dalších květinách.
Podobnost dlouhozobky s kolibříkem je značná. Spleteme si je v letu, protože oba živočišné druhy sají za letu a velmi rychle mávají křídli. Dlouhozobka má jak již název napovídá velmi dlouhý zobáček, díky kterému saje nektar z květů bez toho, aby musela na květině přistát. I rozměry dlouhozobky jsou s kolibříkem srovnatelné, rozpětí křídel je asi 5 cm. Stejně jako jiní lišajovití motýli, je má i dlouhozobka zavalité tělíčko.
Dlouhozobka je podobně jako mnoho druhů ptáků živočichem tažným, který u nás tráví léto. V některých oblastech se vyskytuje celoročně, jinde pouze přes zimu či přes léto. Po celý rok žije například v jižní Evropě a jižní části Evropy střední. Je nenáročná na zdroj potravy a můžeme jí často najít ve velkých městech. Jinak žije na okrajích lesů, paloucích, slunných stráních, parcích i v nižších pohořích.
Malé zelené housenky se líhnou z nazelenalých vajíček a k zakuklení dochází přibližně po 20 dnech. Kokon je řídký a podzemní a dojde v něm k metamorfóze housenky v motýla.
Buďte první kdo přidá komentář